Zbyňku, zvlášť po pondělním zápase asi bylo jasné, že Brod už bude nalomený, takže v tom úterním už o vás asi málokdo pochyboval…
To asi ano, ale my jsme i tak museli počítat s tím, že na nás zase vlétnou. Udělali to prakticky už dvakrát předtím, jednou u nás doma a podruhé právě v pondělí. Věděli jsme, že to Brod jen tak nevzdá už jenom proto, že hrál před vlastním publikem. Naštěstí jsme mu tentokrát nedovolili jít do vedení a od začátku jsme to měli prakticky plně pod kontrolou. I tak se ale rvali až do konce, do posledního střídání. Jsme strašně rádi, že jsme to ukončili už v Brodě.
Při pohledu na výsledky těch zápasů to vypadá jednoznačně, někdo by možná řekl až jednoduše. Vážně ta série taková byla?
To vážně jen tak vypadá. Hlavně ty první dva zápasy u nás hráli velice dobře a nebojím se říct, že jsme měli i štěstí. To je možná zklamalo. Ta dvě utkání u nich potom podle výsledku asi opravdu vypadají dost jednoznačně, ale kdo je viděl, tak mu musí být jasné, že to určitě nešlo s jednou rukou za zády.
Ten váš gól v první třetině toho posledního zápasu – nebyl to ukázkový příklad už takového havlíčkobrodského zoufalství? V obraně nechali doslova díru a vy jste jel na brankáře sám…
Neřekl bych vyloženě zoufalství. Prostě neměli na výběr. V první třetině ještě měli šanci něco s tím výsledkem udělat, a pokud ji chtěli zkusit využít, museli to prostě víc otevřít. Nezbylo jim nic jiného než po nás jít. Proto se tam pak utvořila ta mezera pro přihrávku Borise Žabky a pro můj únik.
Říkáte, že ta série byla těžší, než vypadá – připravila vás tedy na to, co přijde dál?
Já myslím, že určitě. Každý soupeř je dobrý a každá výhra vás posune dál. Herně i psychicky. Brod beru jako kvalitního soupeře, v play-off ani jiní nejsou. Teď se ale musíme soustředit právě na to, co přijde dál.
Je před vámi prakticky 10 dní zápasového volna. Byla v tom všem vidina i tohohle? Faktu, že když čtvrtfinále zvládnete takhle rychle, tak vás čeká pauza, o jaké jste si od září mohli nechat jen zdát?
Asi ano, byla. S kluky jsme se o tom bavili, říkali jsme si, že čím dřív to zvládneme, tím delší a – řekněme – klidnější bude příprava na semifinále. Co si budeme povídat, určitě je to příjemnější takhle, než se do semifinále přihnat rovnou ze čtvrtfinále.
Už vám trenéři nastínili, co vás v těch dnech čeká?
Ve středu máme den volna, pak se uvidí. Určitě přijdou tréninky, nějaká ta regenerace. A pak taky taktická příprava. Ale to asi až budeme vědět, proti komu vlastně budeme hrát.
Tuším, co mi odpovíte, ale stejně – byl byste radši za Hradec Králové nebo za Třebíč?
(úsměv) Tušíte správně. Ať budeme hrát s kýmkoliv, bude jasné, že si ten postup vybojoval, že si ho zasloužil. To znamená, že ať to bude ten nebo onen, tu kvalitu má. Prostě si nelze vybírat. Jestli chceme jít dál, musí nám být jedno, kdo to bude.
Děkujeme za rozhovor.