Tomáši, vítězství nad Olomoucí asi patří do kategorie těch skutečně vydřených, že?
Myslím, že ano. Věděli jsme, že Olomouc je rozhodně z těch lepších týmů, které v 1. lize jsou, že je to zarputilý a bojovný soupeř. Nečekali jsme nic snadného, na ten zápas jsme se hodně připravovali u videa. Neříkám, že byl náš výkon úplně perfektní, ale stejně tu výhru považuji za zaslouženou, protože jsme prostě byli lepší.
Vy jste ta loňská vzájemná klání nezažil, ale přeci jenom – bylo to v kabině téma?
Něco na to téma samozřejmě padlo, všichni vědí, že loni byly Boleslav a Olomouc na špici, a že to k tomu směřuje i letos. Na druhou stranu ale tomu nelze podléhat.
Série čtyř domácích zápasů je za vámi, byl zápas s Olomoucí opravdu vyvrcholením?
Nevím, jestli jsme podali zrovna ten úplně nejlepší výkon, ale myslím, že to byl solidní závěr. Už jenom proto, že je Olomouc tak kvalitní mužstvo. Trenéři nám jasně řekli, že jediným cílem je dvanáct bodů z téhle série a to nám vyšlo, takže v tomhle směru panuje spokojenost.
Už se těšíte na změnu prostředí?
To ani ne. Vůbec bych neměnil, klidně bych hrál pořád doma.
Proti Olomouci jste dal svůj první gól za Boleslav. Následovalo po něm takové nezvyklé gesto, prozradíte, co mělo znamenat?
V pátek mi zemřel dědeček, ten gól jsem poslal jemu. Jsem strašně rád, že jsem ho dal, pro mě osobně měl mnohem větší význam, než jakýkoliv jiný gól.
Byla to taková ta střela, kdy člověk na modré zavře oči a prostě vystřelí?
To ani ne, já jsem tam viděl místo. Pába (Lukáš Pabiška, pozn. red.) tam skvěle stínil, tak jsem to zkusil. A padlo to tam.
Velký podíl jste měl i na té druhé trefě, kdy ta akce vlastně také začínala u vás…
To byla spíš zásluha Vejby (David Výborný, pozn. red.), který to skvělou žabičkou poslal ke mně. Já už jsem to jenom hodil na bránu, kde to tečoval Pába.
Děkujeme za rozhovor.