Komentář
Souboj druhého s prvním musí logicky přinést náboj, vypětí i krutý boj. Nejinak tomu bylo i v případě bruslařů s Morou. Hned od samotného startu první třetiny se do sebe oba protivníci zakousli s obrovskou vervou, která už v počátečních vteřinách hry přinesla šanci hostů. Imlauf ovšem nabídnuté příležitosti nevyužil, čehož mohl nejen on pak o pár chvil později litovat. Olomoucké družstvo totiž využilo první větší náznak šance ke skórování, když se Tobiáš Handl dokázal prosmýknout mezi oběma beky a jemným tečnutím poslat kotouč do brány. Brzká trefa následný vývoj dost ovlivnila, neboť bruslaře poslal nečekaný neúspěch do kolen.
Mladí kohouti vyklizených pozic na ledě zužitkovali, když Boleslav k ničemu dlouho nepouštěli, leč Olomouci hegemonie nakonec donekonečna nevydržela. Bruslaři se začínali zvedat ze svého marasmu a prostor před brankářem Mokrým začínal patřit právě jim. Už ve 13. minutě to potvrzoval Grim, když pádil po vystihnutí chybné rozehrávky naprosto osamocen na soupeřovu klec. Brankář Mokrý však měl nakonec lepší psychickou odolnost. Souboj tváří v tvář ustál.
Právě mladík v olomouckém brankovišti dělal asi největší problémy mladoboleslavským hokejistům. Ti sice měli i v dalším průběhu duelu obrovské množství šancí, produktivnost však byla o několik stupňů pomyslné škály níže. Potvrzení těchto výroků přinesla kupříkladu obrovská tutovka Nováka, jenž už málem startoval gólové oslavy. V euforii byl ale nakonec jen šestnáctiletý fantom Mokrý. Olomoucký gólman záměr Čermákovy přihrávky na zmíněného autora šance vystihl a rozštěpem celou situaci ještě vyšperkoval.
Druhá třetina měla jasnou charakteristiku. Boleslavská převaha se jí táhla jak Ariadnina nit, jenomže co naplat. Středočeši se i přes obrovskou střeleckou snahu nedokázali prodrat do vyloženější šance. Ba naopak, do dvoubrankového náskoku mohla směřovat Olomouc, jenomže Štědrý nakonec při finální fázi své gólovky selhal.
Boleslavi navíc paradoxně pomáhali i olomoučtí hráči, kteří šli hned dvakrát do čtyř hráčů, ani jednou se však červené světlo za Mokrým nerozsvítilo. Nejblíže k tomu měl Dobša, jenomže jeho bomba ze dvou metrů moc neplechy nenatropila. Olomoucký brankář ji celkem s přehledem kryl chrániči. Hosté se i dále snažili o vyrovnání, jenomže pevný a mohutný olomoucký blok byl svou činností proti.
Třetí třetina pokračovala táhlým boleslavským presem. Ani to však svěřencům kouče Zörklera nijak nepomohlo. Hokejová spravedlnost se obrátila proti nim, když se Olomoučtí prosadili zčistajasna po nečekaném odrazu puku. Ten totiž putoval hned na čepel Adama Rutara, pro kterého už byla rána metr od brankové čáry pouhá formalita. Další bolest soupeři pak hned za necelé dvě minuty uštědřil Vítězslav Kret. Jeho brejku a zakončení čelil Mašek odvážným vyjetím z brankoviště jen marně.
I za stavu 0:3 se ukázal charakter Boleslavských, kteří ještě rozhodně nic nevzdávali. Ba naopak, svůj nápor ještě zvyšovali. A právě tato taktika se jim relativně vyplácela. Leč nutno dodat, že skórovat se hostům stále nedařilo. Mokrý totiž znovu své brankoviště začaroval, hlavně při vystihnutí Novákovy dorážky, jež už skoro přeskakovala brankovou čáru. Vypjatost extraligového šlágru ještě v koncovce spustila menší emoční smršť pěstí, avšak na výsledek zápasu už to vliv přeci jen nemělo. Olomouc tak ziskem tří bodů poskočila na první pozici, Boleslav čelo tabulky naopak musí opustit.
Ohlasy trenérů
Jiří Rech (HC Olomouc): Zápas se vyvíjel ve velmi podobném duchu, jaké hráváme v posledních pár týdnech. Dlouho jsme drželi nejtěsnější možný náskok. Nervy trenérů tudíž na lavičce dost pracují. Nutno dodat, že defenzivní fázi máme v poslední době špičkovou. Kluci hrají zodpovědně, vyklekávají hodně střel. Navíc nám hraje do karet i fazóna brankáře Mokrého, který nám proti Boleslavi znovu velmi pomohl. Soupeře jsme přehrávali asi nejvíc v proměňování šancí, my jsme na rozdíl od něj i z minima gólovek dokázali vsítit tři branky.
Jiří Zörkler (BK Mladá Boleslav): Možná víc než samotná porážka nás mrzí předvedený výkon. Oproti minulým zápasům jsme prakticky nic nezměnili. Máme sice obrovskou převahu, přestřílíme protivníka, ale neumíme vstřelit gól. Zářným příkladem byla druhá třetina, kdy jsme prakticky po většinu času hráli v útočném pásmu a na střelbu jsme vyhráli 22:5. To, že ani tolik šancí nám nestačilo na branku, je jen smutné konstatování faktu. Znovu a znovu se ukazuje naše bolest, kdy nám chybí koncový hráč.