Sebastiáne, z Liberce vezete bod. Jste spokojeni?
Upřímně moc ne. Zápas se vyvíjel tak, že jsme sahali i po dvou. Je to zklamání a velká škoda.
V prodloužení ještě ujížděli osamoceni Róbert Lantoši s Timem Söderlundem na Kváču. Neradovali jste se předčasně?
Viděl jsem to. Už jsem slavil, je to škoda. Ale jak se říká: nedáš – dostaneš.
Vy jste hned při svém prvním startu za Mladou Boleslav dal gól. Jak vám sedla změna?
Je to tak vždycky. Když jdete do jiného týmu, chcete se hned ukázat. Člověk má nový impuls. Snažil jsem se co nejvíc makat, škoda, že bereme z utkání jen bod, chtěli jsme víc.
Po vyrovnávací trefě jste se vrhnul k mantinelu a slavil s fanoušky...
To tak vyplynulo ze situace. Byl jsem v laufu z gólu. Fanoušci navíc byli skvělí, fandili celý zápas.
Navíc jste se prosadil poprvé od 28. října. Jak těžké je takové období pro útočníky?
Bylo to těžké na hlavu. Situaci jsem vnímal, ale makal jsem dál, tlačil puky na bránu a doufal, že brzy gól padne.
Už víte, kolik vás bude stát zápisné?
Asi dost. Radši ani částku nechci vědět. Málo to nebude. (smích)
Ještě před tím vyrovnávacím gólem jste měl obrovskou šanci. Proč se nepovedlo ji proměnit v gól?
Nestřílel jsem z jedničky. Zpracoval jsem si přihrávku, ale nedokázal jsem puk zvednout. Moje chyba, že jsem to netrefil. Naštěstí jsem to za 15 vteřin brankou odčinil. (úsměv)
Do Mladé Boleslavi jste se přesunul teprve na začátku týdne. Jak se zabydlujete?
Zatím jsem na takovém hotelu pro hráče, ale klub mi shání byt. Město je fajn. Už studuju, co kde je.
Jak vás přijali kluci v kabině?
Kabina je fajn. Kluci mi pomáhají, ať už se jedná o kustody, hráče nebo trenéry. Líbí se mi tady.
Děkujeme za rozhovor.