Lucko, jaký to byl pocit, zahrát si na takovém turnaji? Jde vlastně o takový vrchol v mládežnické kariéře hokejistky, vnímala jste to tak taky?
Určitě ano, byla to pro mě čest a vůbec super pocit si na takové akci zahrát.
Hned dvanáct hráček mělo zkušenost s loňským stříbrným tažením, s jakým cílem jste do Vantaa vyrážely letos? Byly tam myšlenky i na ten nejvyšší stupínek?
Myšlenky tam určitě byly, všechny jsme pro nás chtěly urvat zlato.
Jaký to byl rozdíl hrát proti holkám, když u nás normálně hrajete s kluky?
Až zas takový rozdíl to pro mě nebyl. Jediné, na co jsem si musela zvykat bylo, že se mezi holkami nemůže hrát tolik do těla. To je asi jediná změna.
Stihly jste s holkami projít třeba pořadatelské město?
Ano, když jsme měly den volna, jely jsme na a výlet do Helsinek. Byl tam i volný čas, takže jsme si udělaly procházku po městě.
Lucie Šindelářová (vpravo) v utkání základní skupiny se Švýcarskem, foto: IIHF
Vy jste vlastně po postupu ze skupiny ve čtvrtfinále rozdílem třídy porazily domácí Finky. Jaké to bylo před halou, která hnala spíše soupeře?
Nebylo to úplně jednoduché. Myslím si ale, že tam bylo i docela dost českých fanoušků a ti byli také dost slyšet.
Co vám chybělo k tomu, abyste s holkama semifinále s Kanadou urvaly? Oproti zápasu v základní skupině to bylo o poznání vyrovnanější…
Určitě jsme proti nim ten den hrály o něco lépe, než předtím ve skupině. Bohužel jsme ale udělaly pár chyb, které Kanada hned potrestala. To rozhodlo.
Stejně jako vaši starší kolegové - kluci - jste v souboji o bronz odstřihly od medailí Švédsko. Jaký to byl zápas a co rozhodlo ve váš prospěch?
První dvě třetiny jsme nesehrály vůbec dobře. V bráně nás ale hodně podržela brankářka Daniela Nováková, takže díky tomu jsme měly šanci ještě něco udělat. Začaly jsme potom hrát jako jeden tým a věřily jsme, že to ještě otočíme. Asi to nám nakonec pomohlo k tomu, abychom to zvládly.
Vy jste vlastně prohrávaly o gól a ve třetí třetině jste zápas otáčely...
Ano. V kabině jsme si po druhé třetině řekly, že už se nemáme na co dál šetřit a musíme do toho dát všechno. Začaly jsme předvádět to, co umíme a vyšlo nám to.
Mladoboleslavská odchovankyně s bronzovou medailí, foto: IIHF
Následovaly oslavy. Jaké byly?
Oslavy byly skvělé. Myslím, že jsme to oslavily dostatečně a tak, jak by se mělo.
Přišlo vám určitě hodně gratulací, telefon musel být zahlcený...
Ano, bylo toho docela dost, přišlo mi jich opravdu hodně. Největší radost mi asi udělaly gratulace od rodiny a trenérů.
Pocházíte z hokejové rodiny, radili vám táta s bráchou?
Taťka s bráchou mi radí vlastně pořád a já jsem za to hrozně ráda. Věřím, že bez toho bych tam třeba ani nebyla.
Lucie Šindelářová při zářijovém utkání s Letňany, foto: Juniorský hokej
Jaké jsou vaše další kariérní plány? Po této sezoně vás čeká nová výzva...
Aktuálně mám v plánu posunout se do Švédska a pokračovat tam, zatím ale nic domluveného není. Všechno ukáže čas.
Blíží se náborová akce Pojď hrát hokej, kde se mohou objevit další malé hokejistky. Co byste jim, jako odchovankyně, která si to tady od mala prošla, vzkázala nebo poradila?
Nejlepší pro malé holky je, aby co nejdéle vydržely hrát s klukama. Myslím, že mi to osobně hodně dalo a věřím, že jim to pomůže taky.
Děkujeme za rozhovor a ještě jednou gratulujeme k medailovému úspěchu.