Martine, bezprostředně po zápase asi cítíte velké zklamání, ale když se na to podíváme v kontextu celé sezóny, tak to, že jste dokázali držet Liberec docela na uzdě, je docela úspěch, že?
Asi je. Ale sérii jsme neprohráli dnes. Tu jsme prohráli v prvních dvou zápasech tady, do kterých jsme vstoupili… (odmlčí se) nějakým uspokojením, když jsme předtím porazili Zlín, trochu s ostychem, a pak se to proti takovému soupeři, jakým jsou oni, prostě těžko dohání. Neříkám, že jsme je měli smáznout, ale určitě jsme jim byli v posledních třech zápasech vyrovnaným soupeřem.
Co se změnilo ve třetím zápase? Změnilo se nastavení v hlavách?
Ten zápas doma jsme odehráli fantasticky a oni do Boleslavi po dvou výhrách možná přijeli s tím, že na nás umí, ale my jsme se nedali. Tam jsme to nakopli a myslím si, že jsme pak už neměli štěstí, asi protože jsme ho urazili v těch prvních dvou zápasech.
Když zmiňujete štěstí, co říkáte na tu pro Liberec vítěznou situaci, kdy se to špatně odrazilo?
Takhle to je. Kdo si tomu jde naproti víc, tomu se to takhle odrazí. Bohužel jsme Liberci nabídli přesilovku. To se stává, ale oni mají nejlepší přesilovky v lize a takovým hráčům, jako on (Michal Birner - pozn. redakce), i dalším, se to odráželo. I v těch prvních dvou zápasech tady. Klobouk dolů před nimi.
Zkusíte ze sebe shodit to zklamání a zhodnotit celou sezónu? Jak začala, jak pokračovala a jak skončila?
Nezačala dobře. Stálo nás to obrovské síly, obrovskou práci, když jsme v průběhu sezóny museli dohnat ty body. Do toho jsme navíc tvrdě trénovali, takže to byla jedna z mých nejtěžších sezón. Nemůžeme tady proto říkat, že jsme úplně zklamaní, dopadlo to nakonec jakž takž dobře, ale chtěli jsme určitě víc.
Ta změna v sezóně přišla tedy až s výměnou trenérů?
Nastavil se trochu jiný režim. Bylo to trochu přísnější a tvrdší a všechny zápasy jsme v podstatě ubojovali. Hráli jsme na sílu, na fyzičku a na bruslení.
Nebyla znát už trochu únava, když jste odehráli během šestnácti dnů už desátý zápas?
Oni ale přišli do série unavení také. Nebylo to tak, že bychom jenom nějak tahali nohy. Každý tahal nohy a i oni ztráceli a jezdilo tam už jen pár kluků. Jak jsem řekl předtím, bylo to už o tom, ke komu se přikloní to štěstí a dá gól, tak to je.
Na libereckém ledě už máte sérii dvaceti proher v řadě po devět let. Kdy se to změní?
To já nevím, to se musíte zeptat někoho, kdo tady příští rok bude. Někteří kluci jsou tady dýl než já a já jsem tady pátou sezónu. Také nevyhráli, ale mě to štve, protože jsme dnes věřili, že to už vyhrajeme. Ty dva zápasy doma jsme jim byli vyrovnaným soupeřem.
Stihli jste si něco bezprostředně po zápase říct v kabině?
Jak jsem řekl, prostě jsme prohráli s Libercem. Všichni to čekali, my jsme si ale věřili, že půjdeme dál. Nyní se sejdeme v pátek a uvidí se, co bude dál.
Děkujeme za rozhovor.
