Filipe, hlavně ve třetí třetině jste Bruslaře hodně podržel, měl jste šestnáct zákroků, váš protějšek jen tři. Jak se cítíte?
Jsem tam od toho, abych něco chytil, a klukům pomohl. První třetina nebyla úplně špatná, ale bohužel nám to tam nenapadalo. Později to bylo spíš o tom, že jsme to ubránili. A nakonec se přiklonilo štěstíčko. Jsem rád, že jsem k tomu přispěl.
To vytížení jste ale určitě vnímal, ne?
Já jsem rád, když na mě jde hodně střel a v Hradci jich bylo dost – ostatně jako vždycky na tomhle zimáku. Ale zvládli jsme to jako tým a díkybohu za ty dva body, už jsme je potřebovali. Ani ty předchozí dva zápasy za mě nebyly špatné, ale tentokrát konečně přišla i odměna.
Při zpětném pohledu byl klíčovým momentem neuznaný gól Hradce Králové při jeho druhé dvojnásobné přesilovce. Věděl jste v tu chvíli jistě, že jste měl vše pod kontrolou?
Přiznávám, že nevěděl. Vím, že vystřelil, a že jsem to udržel betonem, ale pak nastal chumel. Rozhodčí potom pískl gól, to už jsem nevěděl, kde ten puk je. Naštěstí pro nás to branka nebyla.
Vy jste celý zápas působil velmi koncentrovaně, klid jste udržel i ve třetí třetině, kdy měl Hradec navrch, ale zároveň tam do vás několikrát pěkně zajel.
Pravidla jsou přísná, člověk musí zůstat v klidu. Je začátek sezony, na horké hlavy bude ještě dost času. Každý se musíme soustředit sám na sebe a snažit se dát týmu co možná nejvíc.
Rozhodnout nakonec musely až samostatné nájezdy. Jaké z vašeho pohledu byly?
S těmi nájezdy moc spokojený nejsem, nepovedly se mi, i když jsme vyhráli. Dvakrát mě vyloženě vykoupali. Rozhodně mám do příště na čem zapracovat, ale dva body jsou dva body a kluci to na druhé straně taky zvládli.
Bude se vám s nimi lépe dýchat?
Rozhodně. Ale v sobotu ráno už začínáme zase znovu a musíme se chystat na nedělní Brno.