Oscare, jak těžký byl pro vás duel s Pardubicemi?
Věděli jsme, že Pardubice jsou výborné mužstvo a hrají v dobré formě. Přijeli jsme s tím, že chceme dobře začít a to se nám bohužel nepovedlo. První třetina byla hrozná, ale myslím si, že od půlky zápasu to bylo lepší. Nakonec se štěstí přiklonilo k nám a odvezli jsme si dva body.
Dalo by se říct, že obrat potvrdil sílu týmu?
Ano, přesně tak. Řekl bych, že jsme se všichni semkli. Co jsme chtěli, tak se nám ke konci podařilo. Myslím si, že jsme ukázali, jak máme silný charakter.
Byl jeden z impulsů ke změně hry gól Pavla Kousala ve vlastním oslabení?
Určitě. Když se nedaří, a pak tam spadne, teď nechci urazit, nešťastný gól, tak je to signál, že to může jít. Pak už jsme dotahovali, což nám naštěstí vyšlo.
Hrála podle vás roli absence několika hráčů?
Vždycky je znát, když tým šlape a někdo z toho vypadne. Ale myslím si, že kluci, kteří jsou teď místo nich, hrají taky výborně a pomohli týmu k vítězství.
K vaší vyrovnávací trefě: Bylo to naplánované nebo to vyplynulo ze situace?
Dostal jsem puk a věděl jsem, že to nahodím za mantinel. Na poslední chvíli jsem si řekl, že mi tam nikdo nejede, protože všichni byli ve stojce, tak jsem to změnil a chtěl jsem trefit bránu. Takhle už tam Kanty (Pavel Kantor, pozn. redakce) sjel na „vyčůranou“, což se mu vymstilo. Myslím si, že to bylo dost šťastné, ale i to se počítá. (úsměv)
Nájezdy jsou vaše oblíbená disciplína. Jak se na ně připravujete? Přemýšlíte o provedení?
Snažím se před tím uklidnit a představit si, co udělám, abych na poslední chvíli neudělal něco zbrkle. Je to loterie, někdy to vyjde, někdy ne, ale já jsem moc rád, že to takhle hezky vyšlo.
O vítězství rozhodla až desátá série, vám se povedl „nájezdový hattrick“. Věděl jste, co na Pavla Kantora platí? (Pavel Kantor odehrál v sezóně 2018/2019 14 zápasů za BK Mladá Boleslav, pozn. redakce)
Nevěděl jsem, kam speciálně střílet nebo něco podobného. Chtěl jsem udělat to, co trénuji. Myslím si, že kdyby mě tam pan trenér neposlal, tak bych tohle nemohl předvést. Jsem rád za důvěru, ta vždycky potěší. (úsměv) To, že to tam padlo, bylo se štěstím, ale to k tomu patří.
Takže jste se o nájezd nehlásil?
Vždycky se mě trenéři zeptali. Já jsem jen kývnul, že jsem připraven a vím, co udělám.
Děkujeme za rozhovor.